Tripujeme po Portugalsku #10 Óbidos

Moc jsme toho v Portugalsku nenavštívily... to jsme si zpočátku myslely, ale nakonec se ukázalo, že možná stále více než naši známí. Buçaco, Montemor-o-Velho, Aveiro, Costa Nova, Lisbon, Sintra, Cabo da Roca, Évora, Cromeleque dos Almendres, Albufeira, Lagos, Óbidos (Festival Internacional de Chocolate de Óbidos), Buddha Eden, Fátima, Figueira da Foz, Porto, Batalha.

Jak jsem slíbila, jsem zde opět s novým článkem, kterým započínám dvoudílné povídání, neboť jsme se na konci dubna sebraly na dvoudenní výlet.

A tak mi tedy dovolte začít Óbidosem, přesněji tedy Festival Internacional de Chocolate de Óbidos, neboli „mezinárodní festival čokolády v Óbidosi“. Mňam.

Zamířily jsme sem s láskou, Óbidos jsem si brala trochu na starost já, takže to taky neskončilo bůhvíjak slavně.

Když přijedete do Óbidose a nevíte kam, zamiřte k hradu, který ve městě trčí jako krásný trn v oku, a prostě se nezmýlíte. Přesně tam je totiž nejen srdce města, ale i onen sladký festival.

Městečko je to maličké, ale festival každý rok přitáhne nespočetný počet Portugalců i cizinců, takže jindy klidné a prázdné uličky se mění v masy lidí utírající si čokoládu kolem pusy. Trochu poetiky takhle na začátek…

O Óbidosi bych vám mohla napsat i víc řádků, ale vzhledem k tomu, že my samy nechodily po památkách a ani vyloženě nebloumaly uličkami, přijde mi nevhodné, abych vám tu psala moudra o věcech, kterým jsme samy nevěnovaly pozornost, a tak případně googlujte.

Kupovaly jsme si lístky, které vlastně ani nebyly potřeba, ačkoliv ano, vpouštěly vás na ty expozice a tak, což bylo zajímavé, možná však zbytečné, ale zas pokud jste turisté, tak oč vlastně jde… i když… fakt je tam toho hodně zajímavého běžně přístupné… ale fajn :D…

Je třeba si hlídat, že festival probíhá v poměrně dost dnech a show jsou různá (ačkoliv jsem to opět probendila, nemohly jsme nějak najít stan, kde jsme se mohly podívat na různá vaření s ochutnávkou). Ale pojďme na začátek.

Holky zamířily ihned do prvního krámku a zkušeně přebíraly mezi brownies a různými dalšími pochutinami, já neustále odolávala, protože jsem čekala na něco… víc… na nějaký vrchol slasti a něco atypického a zajímavého, a tak jsem se mezitím vrhla k Igreja de Santiago, tedy k bývalému kostelu, ve kterém se nyní nachází vážně „fancy“ knihkupectví! Bylo nádherné a úžasné a vzhledem k tomu, že když jsme byly v Portu a nedostaly se do Libreria Lello – knihovna -, po které ještě stále velice smutním, ale jednou se do Porta vydám znovu!, mohu říci, že to bylo pravděpodobně to nejzajímavější a nejkouzelnější spojení souběžné literatury s něčím, co dýchá atmosférou, že se přenesete do tajů vaší mysli, které se mi naskytlo spatřit. Slovo „souběžné“ je třeba doopravdy zmínit, neb Biblioteca Joanina v Coimbře vám může vyrazit dech a předčit všechno.

Za čím jsme mířily, byla úžasná ginja (anebo tomu můžete říkat i hezky zdrobněle ginjinha), třešňový likér, který se podává v čokoládových kalíšcích. Ten jsme si (tedy dvě z nás tří) daly toho dne dvakrát, protože nic vás nepotěší jako alkohol, samozřejmě :DD. Ginju rozhodně doporučuju, je to zajímavý zážitek, ale nemusíte se bát, klasicky potkáte ginju v čokokalíšku i mimo město, já si ji například dávala i v Coimbře.

Ten den jsme zhřešily nesčetněkrát, ale mezi zajímavosti, které je třeba zmínit: začněte jablkem v čokoládě, není to žádné terno, ale ten zážitek je na celý život, jestli jste se kdy cítili trapně na rande, kde jste měli se svým protějškem jíst, tak jablko v čokoládě na veřejnosti je ještě větší horor.

Můžete si tak prohlížet povedené (i méně povedené), zajímavé i zarážející dorty, dorty, které zachycují tragické momenty anebo nehynoucí lásky, čokoládové postavy v lidské velikosti pózující vedle čokoládové židle či skříně, kdy si říkáte, že jste velice rádi, že vám je někdo škodolibě nedal ke dveřím, protože byste si na ně sedli, jak opravdově vypadají.

Ve velice kouzelném městečku (a myslím to od srdce vážně, taková malá portugalská městečka naprosto miluju) najdete kdejaká zajímavá místa, od obří stodoly se starými knihami, ve které si můžete koupit bio zeleninu nebo jedinečný bolo de chocolate e espinafre (buchta s čokoládou a špenátem – měla jsem, zbožňovala jsem), po pekárnu, kde se můžete rovnou dívat na to, jak se vám připravuje pão (chleba).

A mimochodem, dala jsem si zde pão de chocolate, což je jedna z nejluxusnějších záležitostí vůbec :D. A doteď mě mrzí, že se mi pak už nepodařilo si ho nikde dát.

Celkově jsem od festivalu čekala něco úplně jiného, ale bohužel byla chyba na mé straně, protože kdybych tam zavítala až teď, po jiných zkušenostech, byla bych jistojistě nadšenější. Město je ale opravdu moc, moc hezké a alespoň jsme měly zajímavý zážitek a bezvadně strávený čas spolu… V závěru dne jsme chytly pěkný slejvák a vítr a Fofinha si naprosto odrovnala deštník, měly jsme z toho záchvaty smíchu ještě fakt dlouho, protože tvar, do kterého se to pokroutilo, bych u deštníku nikdy nečekala.

My tak přejely do Bombarralu, kde jsme měly na noc ubytování a dalšího dne jsme měly zamířit do Buddha Eden (Garden).

#óbidos #chocolate #festivalinternacionaldechocolate #čokoláda #portugalsko #erasmus