A jakže je to s portugalskou kuchyní?

Předpokládám, že sluneční paprsky a příjemný vánek mi vlily sílu do žil, jinak si nedokážu vysvětlit, že plním tento dlouholetý rest :D. Před čtyřmi lety (téměř za týden na den přesně…) jsem se vrátila z Portugalska… a před třemi lety (to už tedy fakt není přesně!) jsem dělala v ClubCafé Pessoa v Hradci Králové velice jednoduchou přednášku o portugalské kuchyni… Ani se nepokusím nijak prohloubit to, o čem jsem tam hovořila, nicméně o jednu věc stejně přicházíte (takže se vraťte v čase a přijďte!) – o ochutnávku některých portugalských dobrůtek… mezi nimi například… no, to se nechte překvapit v článku, že :).

Takže takové nahlédnutí, které jsem schopná po pěti měsících…

Ne, ale teď vážně… ne, počkat, tohle JE vážně. I po mém pobytu v Portugalsku jsem potkala ještě další Portugalce a… chlapi vážně umí vařit! A baví je to… A mimochodem, je to fakt sexy. Samozřejmě vám tady nechci dávat nějaký návod na šťastné manželství, bydlela jsem v bytečku s tolika Portugalci, že můžu říct, že co kus, to jelito… Asi jako u Italů nemůžete čekat, že každý z nich bude umět udělat pizzu (zdravím, Valerio, tvé kuchařské schopnosti mě každým dnem překvapují). Potkala jsem i naprosté neumětele, ale jinak nápaditost a schopnosti, kterým portugalští chlapci oplývají, jsou opravdu vítané.

Mezi jakés takés další „návyky“ patří třeba to, že zpravidla Portugalci vstanou pozdě (protože propaří celé ráno – očekávejte začátek párty ve 4 ráno) a teprve tak v jednu ve dvě odpoledne začnou vařit… Ale stejně tak večeří pozdě (to je asi typické pro jižany) a pokud možno v partě lidí. Anebo sledují televizi či noťas. Anebo vlastně klidně i oboje – kupa lidí, se kterou sledují kupříkladu fotbal. Když už snídají (protože to není potřeba, když vstanou ve dvanáct nebo v jednu), jde o něco lehčího, hlavní je spíše večeře, se kterou si vyhrají…

K nasávání se najde vždy nějaká příležitost (jako například Queima das Fitas v Coimbře, kdy všichni chtějí podpořit studenty, takže se tato příležitost bere jako obecně týden, kdy alkohol teče proudem). Mají vcelku rádi pivo, to pak pijí Sagres anebo Super Bock. Čajíček je fakt moc nebere… Ale samozřejmě, Portugalsko je známé pro své víno, že? Oh, ano, to portugalské levné slaďoučké víno… Takové portské anebo madeirské, mňami.

Dovolte mi dát vám teď maličkou lekci o těchto dezertních vínech, lépe řečeno o portském. Vinho do Porto může být červené, bílé anebo růžové… A samozřejmě i vintage a tak dále… Možná vás to překvapí, protože ne všechny se do našich končin dostanou. Portské je speciální v tom, že obsahuje velké procento alkoholu s malým procentem nekvašeného cukru. Při jeho výrobě se do něj taktéž přidává brandy. Víno se nechává uležet v dubových sudech. V bílém najdete meruňku, sladké pečené jablko, citrusovou kůru a pražené ořechy. V růžovém (které je poměrně nové) zase jahody, maliny, brusinkovou omáčku a karamel. Tawny je starší než Ruby. V Tawny můžete najít karamel, maliny, lískové oříšky, skořici, hřebíček a fíky. A v Ruby ostružiny, maliny, skořici a čokoládu (to je mé osobně oblíbené!). Kromě vintage se každý rok přidává do vína čerstvé ovoce z nové sklizně. Každé se servíruje jinak a jsou různě staré, obecně po otevření vydrží portské ještě pár měsíců…

Na toto téma jsem však při přednášce mluvila možná až dlouho :D… A o víně se dá obecně mluvit daleko více, Portugalsko není je portské, nicméně je určitě markantní záležitostí, která by se neměla vynechat. Jednoduše si ale vystačíte se znalostí slovíček tinto (červené), branco (bílé) a rosé či verde („zelené“, to je mladé, trpké a mírně perlivé víno). A taky něco jako maduro („uzrálé“).

I v kafi se můžete trošku zmást. Od nepochopitelných bico, galão, meia de leite po garoto (pozor, abyste si neobjednali děcko jako náš kamarád). Portugalci zrovna nejsou úplně kafe-milci, kteří by si vyhráli s přípravou kávy…

Pokud však stále chcete zůstat v duchu alkoholu, zkuste kupříkladu Bagaço (z hroznových slupek), Aguardente de Figo (z, tadá, fíků!), ginju anebo ginjinhu (která se podává zásadně v čokoládových kalíšcích!!! Ta je z třešní), Brandymel (medová brandy), náš coimberský Licor Beirão (koňak s bylinkami) anebo něco, co si já zamilovala a je to snad naprosto neznámý – Amaritis (mandlový likér).

Další poměrně velká neznámá jsou sýry… Requeijão je cosi tekutého, co vás může značně vyděsit (je jemný, není slaný, připodobnit se dá k ricottě), queijo fresco může mít tolik konzistencí, že je lepší si vybrat značku, kterou máte rádi, abyste nebyli překvapeni (může být ovčí, kozí, ale i kravský… je mírně uzrálý, jemný, smetanový)… Pak mají samozřejmě i hodně ovčích, kozích, kravských a uzrálých… Mezi takové „must try“ může patřit kupříkladu Queijo da Serra, což je ovčí sýr, konzistence se liší podle stáří, jen, abyste nebyli překvapení, až ho naříznete a on se rozteče… to je pak opravdu mladý… Můj favorit byl kupříkladu Castelões anebo Azeitão.

Byť najdete queijo quark (tvaroh), tak jen v Lidlu, a nikdo ho vlastně nezná. Pravděpodobně ani ne sami prodavači v Lidlu.

Nebuďte překvapeni u pečiva. Portugalci NEMAJÍ normální pečivo… Můžete tak po domácím brzičko smutnit. A mají hodně bílého pečiva… jakože skoro bílého jak padlý sníh… Já se tedy tou dobou dost vyblbla… protože právě super bylo zkoušet to všechno možné pečivo. Nicméně ostatní samozřejmě smutnili po českém chlebu… I když já jsem našla velice podobný.

Co v kuchyni nesmí chybět? Vajíčka, smetana a olivový olej… Začátek většiny portugalských receptů na sladké začíná „Vezměte šedesát žloutků…“. Jakkoliv legračně to zní… je to pravda… A jejich typická jídla jsou kalorická a sladké je… VÁŽNĚ SLADKÉ! A když mluvím o sladkém a co je typické, je to fakt těžké říct… v každé oblasti můžete narazit na úplně roztodivný věci.

Někdo z vás nemá rád sladké? Smůla!

Možná proto nechoďte do Óbidose v době, kdy probíhá čokoládový festival…

Mezi nejoblíbenější koření patří piri piri, vanilka, skořice a šafrán. A Portugalcům můžeme vděčit za to, že v Evropě máme kupříkladu pepř, šafrán, zázvor, koriandr, kafe, ananas, brambory anebo rýži.

Jako taková kulturní záležitost je pastelaría, což je rádoby kavárna/cukrárna. Lidi sem běžně chodí si pouze posedět, počíst noviny, na snídani nebo jen poklábosit… Dají si kafe či sendvič a stráví zde třeba i hodiny… Jednou na nás s kamarádkou pokukoval staříci a usmívali se, jindy jsme zase natrefily na malej stolek, ke kterýmu se postupně srocovala obří rodinka a rodinní přátelé. V pastelaríe nesmí na stole chybět skořenka a cukřenka.

Jaký tak můžou být typická jídla? Cokoliv s bacalhau (treska) – jako pasteís de bacalhau, pataniscas de bacalhau, bacalhau com natas, bacalhau á bras. Feijoada, caldo verde, arroz de feijao, alheira. Mezi mé oblíbené (ale cizinci nenáviděné) patří kupříkladu francesinha. Je toho vlastně vážně hodně. A pokud budete mít štěstí jako já, možná vám spolubydla taky uvaří carne de porco à Alentejana.

Páni, stejně mi ten článek dal zabrat, ale… jsem ráda, že jsem ho konečně dala dokupy! Tímto se oficiálně loučím s Bacalhauland a nezapomeňte, jak jednou zabloudíte do Portugalska… nakraďte si pomeranče přímo ze stromu!

S láskou, Speedy

Takže… začněme si odškrtávat…

Lisabon: Pastel de nata (de Belém)

Porto: Portské víno, sardinky na chlebu, francesinha

Alentejo: Místní víno, mrkněte (ale nejezte je živá!) na černá prasata

Óbidos: Ginja (ale dá se koupit všude a v Coimbře jsme i našli místo, kde se servírovala)

Sintra: Queijadas da Sintra

jih Portugalska: Caldeirada, na jihu jsou typické dezerty a sladké s fíky a mandlemi

sever Portugalska: Zde jsou naopak typické dezerty s canelou (skořicí) a kvantou vajec

A takový maličký dárek:

BOLINHOS DE CANELA

Ingredience (cca 27 ks):

125 g másla

300 g mouky

100 g cukru

1 ks vajíčka

1 lžička kypřícího prášku

skořice

Postup:

Do mísy si dáme mouku, změklé máslo, cukr, vajíčko a kypřící prášek a vypracujeme těsto. Z něj pak utrháváme jednotlivé kusy, v ruce vypracujeme na kuličku, kterou vyválíme ve skořici a uplácneme. Pečeme na pečícím papíru na 180 °C zhruba 15-20 minut.

#Portugalsko #Erasmus #portugalskákuchyně #portugalskéjídlo #portugalci