Jezera, hory a jiné taje Rakouska – Linz, Salzburg, Hallstatt a přilehlé okolí

Před nedávnem jsem se vrátila z devítidenní dovolené po Rakousku (teda reálného času člověk krásy a taje země objevoval a obdivoval osm dní) a musím přiznat, že to předčilo má očekávání. V plánu byla jezera a zajímavá města v Horních Rakousech a v okolí v nějaké rozumné dojezdovosti… součástí byly i túry nahoru na horu… no prostě lezení po horách (a někdy i vlastně zlézání skal *mrk, mrk*). A vzhledem k tomu, že jsme byli autem, nějaká ta spontánnost byla vždycky možná.

Z toho, co člověk o Rakousku za těch pár dní pochopil, je to, že skoro všude potkáte kruhové objezdy, lze se na několik hodin zabavit tím, že si co pět minut odklapujete zalehlé uši, a Rakušáci asi vyrůstali na alpském mléku z alpského prsu, protože potkáváte lidi, kteří si dávají výběh až na špici hory jako každodenní ranní rozcvičku, a děti, které pobíhají se stejným elánem.

Mezi takové nejtypičtější (super/hyper)markety jsou zde Hofer, Spar, Lidl, Billa či Penny. V neděli mívají vždy zavřeno a v sobotu nejdéle do 18 hodin, ve všední den pak nejdéle do 20:00.

A hlavně počítejte s tím, že zaparkovat někde zdarma auto, vám v Rakousku fakt nevyjde.

Linz

Linz nebo také česky Linec, tedy město, ze kterého pochází všemi tak milované vánoční linecké cukroví. Linz je tak tedy hlavní město Horních Rakous (či Horního Rakouska), má více jak 200 000 obyvatel a po Vídni a Štýrským Hradci je to největší město Rakouska (má 96 km^2). Leží na řece Dunaj, přes kterou vede most, který tak odděluje historické jádro města od centra nákupu.

Město je placaté a na můj vkus poměrně nudné. Projít si můžete pár kostelíků a v centru mrknout na krásné budovy (vsadím svůj palec na levé ruce, že jsem rozpoznala secesní styl) a dvě důležitá, leč menší, náměstí – hlavní náměstí je Hauptplatz. Na turistické či kulturní vyžití doporučuji turistickou stránku Linzu.

Ve městě zrovna u jednoho z kostelů probíhal food festival a za mostem na takových nekonečných schodech se asi taky něco právě dělo, schody byly plné stovky posedávajících lidí a pod nimi pár stanů.

Věřím, že nemít na město jen pár chvil, člověk si najde ještě mnohé, jinak je historické centrum za chvíli prošlé a vlastně vám to úplně stačí.

Stanovali jsme u jezera Ausee, Campingdorf Ausee, což je nádherný camp přímo u jezera, kam spíše chodí lidi přes den plavat a dovádět na vodních lyžích, loďkách nebo paddle boardech apod., ale pár karavanů (spíš než stanů) tu s vámi večer přečká. Mají zde i bar lákající na letní drinky. Večer je poměrně klid (nicméně my jsme zde kvůli změně plánů nakonec byli i poslední noc naší dovolené, kdy měl člověk zhruba do jedné hodiny ranní šrumec). Pokud překousnete noční zážitek ze záchodů, kdy vás ve světle pozorují i pavouci velcí jako pěst, anebo zajíce, který kolem vás věčně hopká, a ráno po něm sbíráte odpadky, které všude roztahal z prokousaného odpaďáku, pobyt si zde užijete. Mně to přišlo jen jako drobnost… Za teplou vodu si musíte připlatit euro (na pět minut).

Salzburg

Město mě opět nějak přímo neuchvátilo, ale zas jsem cítila, že strávit zde pár měsíců (např. Erasmus), asi bych si město zamilovala, své kouzlo má. My jsme měli Salzburg rozdělený do dvou dnů, ale v obou případech jsme měli jen pár hodin, protože jsme přijeli na ubytování až později a druhého dne jsme zas už museli přejíždět.

Procházet se městem byl zajímavější zážitek než v Linzu a kromě lineckého na vás zase ze všech stran hrnuli Mozartovy koule (což je daleko milejší). My jsme se tak šli podívat na Mozartův dům, cestou jsme potkali nějaký obchůdek s ovčím mlékem a zmrzlinou (škoda, že mě nikdo neposlouchal a nezastavili jsme) a pak jsme se zastavili na náměstí Domplatz, odkud vede i Zlatá ulička, a nachází se zde südliche Dombögen, načež jsme to prošli na Kapitelplatz pod pevností Hohensalzburg, kde se prodávaly i obří sladký a slaný preclíky, například namočené celé v čokoládě nebo posypané solí.

Druhý den jsme zavítali do Mirabelliných zahrad, které jsou zdarma a přeplněné lidma (předně indickýma turistama). Slabá hodinka vám k takové návštěvě stačí.

Zde jsme měli ubytování. Noční klid je v Rakousku po 22. hodině.

Hallstatt

Návštěva Hallstattu nám zrovna vyšla na deštivý den (když v Rakousku prší, tak prší opravdu celých 24 hodin bez přestání), a tak jsme na sebe hodili pláštěnky a vyrazili. Pokud netoužíte za parkování vyhodit 8 EUR, prdněte auto někde podél skal před anebo za městem, jen buďte rychlí, protože za chvíli je každé volné místečko plné (90 % aut má potom českou SPZ).

Městečko je nádherné, nemá ani 1 000 obyvatel, všude je spousta krásných výhledů, když se procházíte úzkými uličkami (jakože doporučuju nechodit jen jako turisté po té hlavní silnici), možná se vám podaří potkat nějakou dvojičku lidí, kteří zde normálně žijí, a řeší své každodenní strasti. Jinak je to město opravdu HODNĚ turistické. A taky strašně malé. A vlastně celou tu dobu člověk přemýšlí, kam jezdí místní nakoupit, protože jejich supermarket je vlastně jen obchod s předraženými suvenýry.

Na oběd se cpeme pod jeden z dvou deštníků, mačkáme se s dalšími vodou prokřehlými turisty (a někteří jsou opět Češi… jako vlastně kdekoliv v Rakousku) a dáváme si kebab, který vlastně ani není dobrý… i když se sem kvůli ceně snaží nacpat spousta lidí, třebaže čekají na dešti, kdy konečně někdo vypadne.

Člověk přemítá nad tím, jestli nemá Hallstatt větší kouzlo právě za deště, kdy zde jsme my, protože se na jezeru Hallstattsee drží krásná mlha… jen člověk nechce moc fotit (i když si utírá objektiv každou chvíli, tak je stejně jedna čtvrtina fotek s kapkou - což jste asi postřehli) a ani nechce být objektem focení (v pláštěnkách člověk prostě ne a ne vypadat sexy) a po pár hodinách už má chuť si jít sednout někam do sucha.

Bad Aussee

Městečko, které se nachází kousek od Hallstattu a našeho campu v Gößlu (u Grundlsee). Jde o miloučké maličké městečko, na rozdíl od Hallstattu už má ale kolem 5 000 obyvatel. Často zde potkáte lidi v typických rakouských krojích a podivujete se, když se na úzké ulici nachází světelná, podle které jezdí auta z jedné, nebo druhé strany.

Ve městě si pak můžete dát skvělou kopcovitou (tady vážně nejde o kopečkovou :D) zmrzlinu v Eis Giovanni za 1,40 EUR (a jejich specialitu Giovanni je pak za 1,90 E) anebo kebab v Kebapu… a právě zde si dávejte velikého majzla, kde stavíte… i tam, kde se to zdá jako zdánlivě neplacené, se nakonec někde nachází (i když daleko a zastrčeně) automat… řešit tak hloupou pokutu jako my se moc nevyplatí (ehm). Kord, když potom zjistíte, že parkování stálo pouhých 50 centů.

Jeden celý den jsme pak strávili v Narzissen Vital Resort, v termálních lázních. Cena se nějak pohybuje mezi 20 a 30 EUR na celý den a je možná sleva pro studenta anebo seniora. Za vstup do saun se pak připlácí 5 EUR (je možné doplatit, až když odcházíte), ale v tom základu máte klasickou páru a skvělé úžasné solné jezírko, kde je tma, vypadá to, jak kdybyste byli v jeskyni, a teplý bazén je modře nasvícen. Tyhle dvě věci mě bavily nejvíce (anebo jako jediné :D)… skvěle jsem i vychytala saunový rituál. Osobně by mi stačilo si koupit ty čtyři hodiny a i to by mi možná bylo dost… Záleží, jak kdo má rád… ale výhled z lehátek je vážně naprosto dechberoucí… a i potom ten venkovní slaný bazén, kdy se do vás opírá nějaký ten větřík z hor.

foto: Booking.com

Bad Ischl

Neplánovaná zastávka kvůli počasí, kdy se nám nechtělo ještě vracet do campu, a na túru jsme nemohli. Zrovna zde totiž (kupodivu!) nepršelo, až když jsme odjížděli. Není toho zde moc, ani moc turistů, zato se vám opět podaří narazit na kupu Čechů (ty Čechy si přimyslete všude… i ve všech campech… kromě toho u Ausee) a nějaký zámek. Procházka podél řeky Traun je docela milá. A i zde najdete cukrárnu Giovanni s úžasnou zmrzlinou.

Tím jsem vám představila města, a tak je čas přejít na jezera a túry…

Jezera a výšlapy v Salzkammergutberge (Solné komoře)

Samozřejmě i některá zmíněná města se v této části nachází, ale tuto sekci přenecháme čistě jezerům a turistice. Pamatujte, že na každé správné túře se zdraví, třebaže máte pocit, že vypustíte duši!

Jezero Traunsee (Travenské jezero) má 24,5 km^2, délka je 12 km a šíře pak 3 km a největší hloubka je 191 metrů. Ve městě Gmunden, ležící na severním konci jezera, žijí samí pracháči v hezkých domcích. Takové klasické letovisko, kdy ke každému domu náleží kus vlastní pláže podél jezera, takže se vlastně všude podél nachází ploty s dvířky hlasající, že jde o soukromý pozemek. Zde se nevykoupete. Zato si můžete svůj unavený zadek plácnout hned do dvou restaurací s krásným výhledem a kochat se.

Túra Kaltenbachwildnis-Runde je velice jednoduchá a plánek ukazuje zhruba 1:30 h. Vrchol leží v pouhých 670 m. n. m a převýšení je krásných 230 metrů. Potkávali jsme i rodiny s luky a šípy, takže evidentně se zde jeden nenudí. Jinak jde o okruh s krásným výhledem.

Túra Großer + Kleiner Sonnstein jsme šli jen ten první vrchol, protože šlo o první „pořádnou“ túru (ale obecně druhou toho dne) a byli jsme rádi, když jsme se někam vyškrábali. Je to středně obtížná túra, která je zhruba na 2,5 hodiny… pokud vás někdo nenutí dělat neustálé zastávky, abyste se nestrhali, když nemáte ještě kondičku… protože pak vám to zabere zhruba 3 a ¼ hodiny :D. Nezáleží na tom, jak vypadáte, pokud jste malí a před váma leží kameny, který jsou vám až po pupík, začněte lízt po čtyřech jako glum… já jsem tak nakonec lezla velkou část trasy (ale opět předesílám, že to byl prostě začátek :D). Legrace skončila, když jsme začali zlézat skálu, jako fakt jsme lezli po skále bez jištění :D… a nakonec jsme zjistili, že kolem toho vede cestička. Jinak jde o túru, kterou lidi úplně běžně chodí se psy. Vrcholek je ale nádherný a nachází se zde i nějaká hospůdka (ale nevím, do jaké míry vás odrazovat od případného pití, když místynebyla túra úplně bezpečná) a záchod. Cesta zpět mi přišla tedy lepší než cesta tam (a takový pocit jsem měla celý náš pobyt, třebaže jsem vždy slyšela, že nazpět to bude horší). Na túře se nachází odpočinkové lavičky.

Po takové túře jsme si druhý den vyprosili zastávku u jezera Mondsee (Měsíčního jezera), kde jsme se mohli všichni vykoupat. Jezero má rozlohu 16,4 km^2, délku má 11,4 km a šíři pak 2,3 km. Koupali jsme se s labutěma (ty mimochodem asi jako jediný člověk na světě nesnáším!)… Vydržela bych tam plavat celé hodiny, jde o jedno z nejteplejších jezer v Rakousku. Naštěstí zde nebyl problém najít vyloženě nějakou pláž a auto kousek zaparkovat.

Trail Almkogel-Runde von der Scharflinghöhe, který vystoupáte, má krásný výhled z jedné strany na Mondsee, z druhé pak na daleko daleko menší Eibensee, jestli se tedy nemýlím. Je samozřejmě možná i obměna třeba na St. Gilgen, udělat si túru delší. My tak měli okruh, nahoru jsme svižným tempem skoro bez zastávek dorazili asi za hodinu a půl (ukazatel hlásá 2 hodiny). Terén byl zrovna po vydatných deštích (byli jsme jiného dne než při koupání :D) ne úplně bombastický. Nejprve to vypadá celkem legračně, rovinky a lehké stoupání, pak už se v klouzajícím bahně snad ani raději neozýváte. Žádná odpočinková místa cestou nepotkáváte, skoro ani turisty (možná jen toho pána, který vás rovnou pozdraví česky „dobrý den“ a začne se s vámi anglicky vybavovat o tom, jak se to v tom „našem okolí“ řekne všude skoro stejně). Na vrcholu (1 030 m. n. m.) není moc místa a ani ten vrcholek není zrovna legrační přelézat, když se chcete podívat na ten výhled – svým způsobem teprve pravý adrenalin začíná při pózování a přelézání… spadnout by nebyla psina. Cesta, kterou se vydáváme, opět ukazuje 2 hodiny a míjíme divoké jahody a maliníky. V jeden moment se nenechte zmýlit tím, že vás ukazatel posílá srázem, opravdu jím máte jít, přes potok pak vede cestička. Neustálé stoupání a klesání, až mi věčně zaléhaly uši. Doba měla být 3:30 h, dle ukazatelů pak 4 hodiny a my jsme ji šli tak 3 a ¼ hodiny s menší zastávkou na vrcholu. Převýšení bylo 525 metrů.

Campovali jsme u jezera Attersee (česky Atterské jezero), v campu Inselcamp, kde jsme prvně zjistili, že bude asi opravdu běžné, že budem přebývat v campech, kde je 80 % Čechů. Za teplou vodu opět euro, ale tentokrát na celých šest minut (pozor, pozor, pozor!!!). Je vcelku ok, ale místo u jezera dostávají asi jen vyvolení, my se k němu ani nedostaneme. Jedná se však o 3. nejhlubší jezero v Rakousku díky své maximální hloubce 171 m. Rozlohu má 46,7 km^2, tedy 20 km na délku a 4 km na šířku. Ve městě Unterach se nachází dětská pohádková stezka lesem, Kindermärchenwanderweg. Cestou tak potkáváte třeba Karkulku s vlkem anebo kupříkladu Locitku. Občas nejen děti, ale i vás dokáže vyděsit, když vidíte, jak pavouk velikosti dinosauřího vejce spokojeně chrupká na princezně.

Jezero Wolfgangsee byl středobod našeho dalšího koupání. I když byla vůbec potíž se tam skrz kluzké kameny dostat… Mělčina skoro brzy končí a pak jsou jen studené hloubky, ale ta příroda kolem vám i tu trochu studenější vodu vynahradí. Zrovna to byl i kousek opravdické pláže s převlékárnou a záchody. Krajina sice byla víc uchvacující u Mondsee a ihned u pláže hodně frekventovaná silnice, ale nepřebírejte :D. Nádherné je to úplně všude! A jde opravdu o zážitek… Rozlohou je poměrně maličké, je jen 9. největší jezero v Rakousku a má 12,84 km^2.

Zato jezero Grundlsee, u něhož jsme campovali (ve zmíněném Gößlu) už je doopravdy prcek, má 4,22 km^2 s délkou 5,7 km a šíří 900 m, maximální hloubka je pak pouhý 64 metrů (no to by se jeden ani pomalu neutopil, že?). Zde už byla opravdu drtivá většina campujících Češi. Němci měli spíše karavany, Češi pak stany. Camp je obehnaný horami, takže očekávejte znatelný teplotní rozdíl. A v jezeře se opravdu nedá koupat. Pokud se vám podaří dostat přes hodně ostré kameny, čeká vás naprosto ledová voda, která je ale – světe, div se – tak kvalitní, že se dá pít. Ale camp je báječný, čistý, teplá voda teče úplně běžně, a když vám zrovna večer anebo ráno prší, můžete se ještě v době, kdy tam není správcová, schovat pod stříškou její boudy, kde můžete mastit karty anebo v klidu posnídat a vypít si kafe, které jste si uvařili na vařiči. Kousek odtud (tak 20 minut, možná ani to ne) vede cesta lesem k jezeru Toplitzsee. Jde spíš už o takový „kachňák“, který tak trochu boří přesvědčení, která člověk nabyl skrz veškerá jezera, na která koukal z vrcholků hor. Nenechme se však mýlit, i když je dlouhé jen 2 km a široké 500 metrů, maximální hloubka může být až 103 metrů. U jezera se nachází vyhlášená rybářská restaurace Fischerhütte am Toplitzsee, kde mají vážně skvělou rybí polévku a točený radler (na cider nepadnete nikde, v supermarketu potkáte jejich Lišáka anebo Somersby, při velikém štěstí pak Strongbow).

Necelou čtvrt hodinku autem od campu se nachází Aussichtswarte Tressenstein vom Tressensattel, tedy taková lehčí túra na vyhlídku na horu Tressenstein. Stoupat se začíná u nějaké bio farmy, kde kůzlátka doslova lezou na dům a vyhazujou kopýtky. Túra je lehká, pokud ji zrovna nešlapete po vydatných deštích… Je poměrně strmá. Výhled z rozhledny je asi lepší v době, kdy se netáhne všude mlha, ale i tak je to poměrně hezké. Doba se píše 55 minut, vrchol se nachází v 1 175 m. n. m., ale nastoupá se jen 245 metrů. Není to vyloženě must-visit.

Zhruba 20 minut autem od Hallstattu se nachází Dachstein, na který vede lanovka (pokud se netoužíte škrábat do víc jak 2 000 m. n. m.). Spolu s Hallstattem (který také patří do Salzkammergutberge) patří do UNESCO dědictví.

Lupen pak stojí přes 30 EUR, jedinou slevu mají větší skupiny, děti do určitého věku a senioři. A to jen v případě, kdy si koupíte panoramaticket, tedy rozloučíte se s jeskyněmi, které se nachází na „prvním patře“. Na lístek pak můžete lanovkou sjíždět do všech tří pater, vždy při tom musíte ale změnit lanovku… Lanovka jezdí vždy po 15 minutách.

Třetí patro, předesílám, je pro naivky, není zde nic a zjišťujeme to už v momentě, kdy se k tomu blížíme… Na prvním patře jsou právě jeskyně a ještě nějaké boudy, do kterých se můžete podívat. Druhé patro je pak hlavní důvod, proč lidé na Dachstein jedou; tedy Five Fingers, ocelová konstrukce utvořená do pěti prstů, který slibuje dechberoucí výhled… My si spíše víc užíváme cestu k této konstrukci, která nabízí výhled na to stejné co 5 Fingers, jen toho vidíte víc. Cestou potkáváte ovce a paraglidisty, kteří právě odtud skáčou. Zima, jak nám předpověď počasí slibovalo, vůbec není, zato se pečeme… a krásně se spálíme, protože takhle vysoko to doopravdy žhne. Na tomto patře se taky můžete projít k ocelové konstrukci žraloka, do kterého si můžete vlézt a vyfotit se (ukazatele nám sice oznamují 45 minut, ale dá se to krásně za 25 minut stihnout… a to i když se nazpátek řítíte přes ten příšerňáckej krpál, co má neskutečný převýšení). Jo a ten žralok je trapnej… ale procházka hezká. Celý Dachstein mají lidi asi jen tak na tu procházku k prstům a pak jedou zpět… my jsme zde ale byli zhruba pět hodin.

Doufám, že se vám článek o našem rakouském putování zalíbil a možná i inspiroval. Pokud si už troufáte na těžší trasy, tak i těch je tu habaděj, nezapomeňte si i tak dát krásný a zasloužený odpočinek u některého z azurových jezer. Co se týká cestovatelských článků, tak kromě případných restů z minulosti, tu zase nějakou dobu nic nepřibude. Mějte se hezky a klidně napište, jaké zážitky máte z Rakouska vy:).

#rakousko #hiking #trip #léto #linz #linec #traunsee #attersee #mondsee #salzburg #wolfgangsee #grundlsee #hallstatt #5fingers #fivefingers #dachstein #badaussee #salzkammergut #badischl #campovánívrakousku