Coimbra poprvé

Speedy
30. 8. 2016
Minut čtení: 3

Neb proč nezačít úplně od začátku a zároveň od konce. Coimbra. Místo, na kterém zůstala bezpochyby jedna velká část mého srdce, místo, ke kterému se velmi často ubírám svými myšlenkami. Možná to bude i tím, že jsem nikdy necestovala, nikdy nic neviděla (krom těch pár dní, co jsem strávila v Anglii a pár hodinách v Drážďanech). A najednou taková pecka, žádný výlet nebo tak, rovnou nový domov, a přímo v tak krásné a zajímavé destinaci – Portugalsko.

Coimbra se nachází někde mezi Portem a Lisabonem, má krásných 319 km^2 a pouhých 100 000 obyvatel, jenže to jsou statistiky, kterým nemůžeme věnovat pozornost, neboť Coimbra je městem studentským, a tak tu v podstatě žije o víc jak 300 000 lidí více, to už je něco. Leží na řece Mondego, přes kterou se můžete dostat hned několikrát a kochat se tak jedinečným výhledem na tak neuvěřitelně kopcovité (nebo co si budem namlouvat, Coimbra je jeden velkej kopec!) a strmé město, až se zalknete. Možná to proto nedělejte hned na začátku.

Má drahá Coimbra byla v minulosti i hlavním městem, čemuž se nedivím, jelikož jde o město, které je bezpochyby pět-tisíckrát hezčí než Lisabon, o tom svědčí i fakt, že je coimberská univerzita (Universidade de Coimbra) zapsaná v UNESCO dědictví, a má na to právo. Nikdy jsem nebyla hrdější na to, kde studuju, než když jsem právě byla (i když přechodným) studentem jedné z nejstarších a nejkrásnějších univerzit v Evropě/na světě.

Ať už se v Coimbře zatouláte kamkoliv, najdete zde nejeden skvost (pokud ovšem nesejdete až moc dolů, kde mě jednou popadla úzkost, ale možná to bylo proto, že jsme se s mou flatmate dokonale ztratily a já jsem nervák a neměla jsem s sebou svou úžasnou roommate, která mě snad jako jediná dokáže uklidnit). Jako každé město má i Coimbra svou průmyslovou část, ale své krásné historické jádro si zachovává nedotknutelné a my měly to štěstí, že jsme žily v oblasti Celas, ze které to máte všude kousek a zároveň zůstáváte v nerušném a poklidném nočním prostředí, kde neslyšíte alkoholové serenády a pokusy o trapné balicí hlášky začínající „Gira, gira“, čehož jsem ani jednou já nebyla ušetřená.

Tím přecházíme na další bod; Coimbra je mnohonárodnostní město, takže až na pár vejrajících postarších lidí sedících podél kaváren nemajících nic na práci, si vás zase tak moc lidí všímat nebude. Univerzita k sobě láká neskutečné množství Erasmáků, ale i poportugalštěných cizinců, kteří s Portugalskem již předávno srostli. Proto se nebojte vytasit s angličtinou, pokud vám Portugalec odpoví na otázku, zda umí anglicky, pouco (= trochu), pak zpravidla mluví líp než vy, na to se připravte.

Dnes se snažím dát dokupy něco málo o Coimbře, ale nebojte, já se beztak ke všemu ještě milionkrát vrátím, protože podchytit celou Coimbru, je naprosto nadlidský úkol, nicméně již jsem se zmínila, že Coimbře dominuje božská univerzita, s tím věcně souvisí vyjádření, že Coimbra je studentské město. Pod tímhle pojmem se ztrácí ledasco; mnoho studentů (všude), noční život (pestrý), ale co je mnohem zajímavější – město udržuje neskutečné množství tradic pro studenty, od výběru kmotrů, Festy das latas, po capas (hábity) třeba ke Cortejo. Celoročně se něco děje a má to význam pro každého studenta, je to srdcová záležitost, která vás pohltí s ostatními. Coimbra není jen na chvíli, Coimbra je na celý život.

Jako takové místo, kde se lidé zpravidla scházejí, je Praça da República, náměstí, podél kterého jsou v podstatě samé hospody a hospody a… hospody… a… kondomaty. Asi to bude prostě tou mnohonárodnostní omladinou, jinak si to nedokážu vysvětlit, nikde jsem je ještě nepotkala. A tak si dávejte pozor, až si budete chtít koupit poštovní známku nebo si vybrat peníze, abyste oduševněle nepřistoupili k automatu na kondomy.

Jakákoliv přeprava po Coimbře nebo z Coimbry je velice jednoduchá. Je zde jak autobusové nádraží, tak vlakové, po Coimbře jezdí MHDčka (která jsme nikdy nevyužily), ale nohy jsou nejfunkčnější prostředek. Ačkoliv se vše může zdát velice blízko, díky strmostem a kondičce, která se stále ne a ne přizpůsobit, vám to může zabrat trochu více času (jako hodinová procházka do Lidlu… od té doby je pro mě tvaroh posvátný), ale zato pak máte důvod brečet, pokud těmi místy procházíte naposledy a máte k nim takovou velikou citovou vazbu.